ČLÁNKY

O perech a podpisech

„Kam to chcete?“

Richard Castle

Před více jak rokem jsem někde na webu narazil na podnětný článek v angličtině, který rozebíral, jakým způsobem podepisovat knihy.

Kromě dalších rad jako nacvičení nějaké zajímavé ozdůbky, stylu a podobných drobností, které dělají z každé knihy jedinečný kus, upozornil autor ještě na jednu věc: kupte si pořádné pero nebo jiný adekvátní psací nástroj.

Faktem je, že pokud autor podepisuje svému fanouškovi knihu propiskou Komerční banky (nic proti tomuto finančnímu ústavu), kterou zrovna zabavil někde na stole, nepůsobí to úplně dobrým dojmem. Respektive ono to nenechává dojem skoro žádný, ačkoli podepsání knihy autorem je jeden z těch sice velmi krátkých, ale také velmi intimních momentů mezi tvůrcem a čtenářem.

Kromě toho mohou autory  bez psadel potkat humorně/trapné etudy, z nichž největší faux pas je, když je někdo nečekaně osloví a psací potřebu nemá ani jedna strana. Ano, chvilku to může být humorné, ale obvykle opravdu jen chvilku a ne víckrát.

Setkává se zde trocha marketingu a trocha osobního přístupu. Oběma stranám jde podvědomě tak trochu o to, aby si na ten okamžik uměli vzpomenout a zanechal v nich něco pozitivního. Pro čtenáře je to důvod víc vracet se ke svému oblíbenci, pro autora je to přínos v – ruku na srdce – spokojeném zákazníkovi a potěšení z osobního kontaktu.

Samozřejmě samotný podpis se dá vylepšit osobním věnováním s datem, poznámkou, veršíkem apod. Prostě dá se „vytunit“ na míru autorovi, žánru, situaci i konkrétnímu čtenáři. Jenže když to děláte onou propiskou, je to vždycky trochu napůl.  

Samozřejmě vám nikdo nebrání napsat s ním i knihu samotnou. Ale i když datlujete jen do notebooku – podpis si ten nástroj zaslouží.

No votes yet.
Please wait...

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *