ČLÁNKY

Jak psát, když absolutně nemám čas Aneb co vám motivační citáty raději neříkají

Všechno žere, všechno se v něm ztrácí,
stromy, květy, zvířata i ptáci;
hryže kov a pláty z ocele,
tvrdý kámen na prach semele;
města rozvalí a krále skolí,
vysokánské hory svrhne do údolí.

Glum, Hádanky ve tmě

Svět je plný dobrých rad o psaní, které mají jediný háček. Nefungují. Ne, pokud nežijete v optimálních podmínkách, nemáte nenáročnou práci s pevně danou pracovní dobou, doma plný servis a každou půlnoc na rozcestí nepodřezáváte černého kohouta. Nebo nejste profesionální spisovatelé.

Nechat se jimi semlít a zapomenout na zdravý selský rozum je ale ta největší chyba, kterou můžete udělat!

 

Zní to jednoduše. Podívat se, jak to dělají mistři, použít CtrlC – CtrlV a nacpat to do vlastního života. Voila! Z člověka je profík! Snadno, rychle, bez pr… v podstatě bez práce. A pak přijde šok.

Pomocí mechanické aplikace se člověk dost dobře nenaučí ani matematickou rovnici. Osvojování si návyků je v tomhle podstatně záludnější než královna věd. I sebelepší radu je zapotřebí adaptovat do konkrétní situace a podmínek.

Někdy vše proběhne zcela bez problémů.

Jindy dojde na jde to, ale dře to.

A pak jsou případy zavánějící fatálním neúspěchem.

Pokaždé, když jsem si myslela, že mám v rukou svatý grál „Jak psát, když vlastně vůbec nemám čas“, přišla změna. Přes pláž psací disciplíny se přehnala přílivová vlna, jako bonus změnila dobrou půlku ekosystému, a bylo potřeba začít znova.

Nakonec se ze všeho chaosu vynořily čtyři základní body schopné zformovat nový řád navzdory obklopujícímu svinčíku.

 

  1. Zapomeňte na všechny ty úžasné postřehy „kdo chce, ten si čas najde“ a „každý může, stačí se snažit víc“. Vytváří provinilost a ta zabíjí myšlení ještě lépe, než strach.

Smiřte se s tím, že to není taková sranda, jak ukazují obrázky s motivačními citáty. Pokud u vás selhaly všechny ty super rady, jako „vstávejte ráno o hodinu dřív“, „pište v práci o polední pauze“ a „najděte si čas dvě hodiny sedět u počítače“, pravděpodobně čelíte záludnější krajině než romantickým západům slunce nad oceánem či výjevům prosluněného listí.

Jestliže čelíte komplikovanějším podmínkám, není důvod se kvůli tomu stydět a cítit se neschopně. Budete muset zkoumat. Improvizovat. Bojovat. A dost možná se vší snahou na tom budete s časem na psaní výrazně hůř než někdo, kdo může jednoduše vstát o hodinu dřív. Život není fér.

Ale – budete mít svůj psací čas, bez kterého zůstávají příběhy nanejvýš v hlavě.

 

  1. Kvalita je víc než kvantita. Sorryjako.

Minimálně v mém případě platí, že ne každý volný čas je stejně dobrý pro všechny aktivity. Kdybych místo vysedávání na sociálních sítích otevřela textový editor… dost možná nenapíšu nic a budu jen tupě zírat do monitoru.

Psaní příběhů pro mě znamená, že se pozornost zcela upírá do jiného světa, na protagonisty, jejich problémy a dilemata, na obrovskou pavučinu vláken, kde události z jednoho ovlivňují druhé. Na tohle potřebuji dostatečně bystrý, aktivní mozek, a soustředěnou pozornost. Během dvou hodin tohoto nastavení dokážu napsat víc použitelného textu než za dva týdny snahy něco vydrtit silou vůle.

Schválně nepíšu o čekání na Múzu – Múzy přijdou, kdykoli k tomu mají vhodné podmínky. Tečka. Klidně to i zkopírujte, hoďte do tučné kurzívy a podtrhněte. Něco jako „nálada na psaní“ neexistuje. Na rozdíl od formy, kdy se vám píše dobře. Naházet do sebe vepřovou se zelím a osmi knedlíky a pak pádit do posilovny také nebude optimální způsob zlepšování fyzické kondice.

Tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynou vlci,
tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynou vlci,
tam, kde hy-, tam, kde hy-, kde hynou sobi,
Čech se přizpůsobí, Čech se přizpůsobí!

Dobytí severního pólu

  1. Poznej sám sebe.

Nikdo vás nezná tak dobře jako vy sami – a tak se nebojte se zkoumat. Zamyslet se nad svými povinnostmi, návyky, možnostmi a dispozicemi. Při tvorbě a rozvíjení formy to budete potřebovat.

Můžete si dovolit ukrojit nějakou část dne na pravidelné psaní – které bude efektivní? Počítejte třeba i s ukradením deset minut tady, deset minut onde. Věta k větě a odstavec k odstavci dají dohromady delší kus textu spolehlivěji než dvě hodiny koukání do blba a fňukání, jak nic nejde.

  • Co můžete udělat pro to, abyste udrželi soustředěnou pozornost?
  • Jaké jsou vaše „psací substituenty“, co skutečně děláte místo datlování?
  • Můžete během dne využívat mikromomenty? Pokud ano, je to nějak vázané?
  • Pomáhá vám vedení autorského zápisníku?
  • Jste schopní psát kusy textu na mobilu, tabletu, nebo do papírového bloku?

Využijte čehokoli, co vám a vaší psací formě svědčí, a co vám reálný život umožňuje. Dost možná budete muset obětovat jinou zálibu či aktivitu. Nebo si aspoň důkladně promyslet, co a jak vám za co stojí, a zda a jestli lze nastavit přijatelný kompromis.

(Třeba já mám jako hlavní substituent psaní… četbu odborné literatury. Zejména knih zaměřených na jemné umění motivace. Ta ironie, že místo psaní ležím v Allenovi a v Mít vše hotovo, byla vskutku sladká. Další překrývající se oblast jsou mé aspirace „naučit se programovat“. Na druhou stranu, Oskar Fuchs to má mnohem horší. Buď zvládá psát, nebo číst beletrii.)

 

  1. Co je císařovo, císaři…

Reálný život na člověka klade nároky – a ty tvoří rámec pro jeho další aktivity. Jinými slovy, každý má mantinely, které hlavou neprorazí.

Večeři je potřeba uvařit, kočičí záchody se nevyčistí samy, děti se do školky nedobatolí po vlastní ose a většina lidí si nemůže přizpůsobit pracovní dobu tak, jak by se jim hodilo. Jo, a den bude mít vždycky těch podělaných čtyřiadvacet hodin, do kterých se musí vměstnat možné i nemožné. A pokud jste žena, patrně narazíte na stejné problémy, kvůli kterým kolovala o Boženě Němcové po obrozenecké Praze básnička

Muž chce doma pilnou Popelku,
ne nějakou spisovatelku.
Chce mít ženu přičinlivou, k práci,
ne marnivou křepelku,
za níž v hejnech táhnou křepeláci.

A tohle jsou věci, které nezměníte. Don Quijote měl proti větrným mlýnům mnohem lepší šance a mantra o prioritách jen narazí na zeď nutnosti.

Nic z toho z vás nedělá neschopného pisálka, který se málo snaží. Máte v rukách špatné karty? Kvůli tomu si, proboha, nepřipadejte jako falešný hráč. Hrajte s tím, co máte. Čestně a bez výčitek, ať už sobě, či druhým. (A nepodezírejte lidi, co na tom jsou lépe, z podvádění. Také se přece snažíte svůj život posunout k něčemu pohodlnějšímu a neděláte kvůli tomu podrazy…)

 

Nenechte se demotivovat motivačními citáty a radami úspěšných do života. Nepřistupujte k nim jako k univerzálním zjevením pravdy o vesmíru, ale jako k nástrojům a k zdrojům inspirace.

Lze je snadno aplikovat? – Fajn!

Nelze? – Není to důkaz vaší vadnosti, pouze výzva k hledání vlastních cest a vytváření vlastních možností.

Nemá smysl se cítit špatně, protože na rozdíl od začínajícího Stephena Kinga nemáte drahou polovičku, která se zcela obětuje vašim ambicím a umožňuje vám po pracovní době pouze holdovat Múzám – a už vůbec nemá smysl to po partnerovi vyžadovat! Vycházejte realisticky z toho, co vám život nabízí, a nevzdávejte se.

Je to váš život, váš boj, vaše psaní.

Vaše rozhodnutí a vaše odpovědnost.

A vy jste jediný, kdo v tom má poslední slovo.

Elinor

No votes yet.
Please wait...

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *