ČLÁNKY

Mail nakladateli? Stručně prosím, aneb Po čem nakladatelé touží…

Původně jsem tenhle kus neplánoval, ale protože se pod jednou citací tuzemského nakladatele shrnující stručnost mailů rozběhla slušná diskuse, došlo mi, že by se obsáhlejší rozbor hodil. Mluvím tu o emailu nakladateli, ve kterém autor nabízí svůj naprosto epochální rukopis k posouzení. K tomu je připojena prostá skutečnost, že velká skupina začínajících autorů právě ten průvodní mail totálně dojebe, ať už z jakéhokoli důvodu.

Takže jak na to?

Dopsali jste svoji perfektní scifi řežbu, nechali kolovat po betách, dobrousili každou větičku a jste zralí na panáka? Výborně, zařaďte se do fronty dalších stovek autorů ve stejné fázi. Čeká vás textově velmi stručná, ale velmi podstatná věc – zkonstruovat email pro nakladatele tak, aby si on po jeho obdržení nemusel dát těch panáků hnedka několik.

Existují v zásadě dvě varianty Vaší výchozí pozice:

Jste totální no-name a kromě několika povídek na svém blogu nebo literárních webech nemáte v ruce vůbec nic, čím byste mohli přilákat autorovu pozornost a jakkoli vybočit ze zástupu stovek či tisíců vám podobných. Máte určitou drobnou naději, že pokud napíšete fakt dobrý mail a váš rukopis bude špičkový, tak ho redaktor otevře. Je tu ale vysoké riziko, že jeho pozornost přiláká kdokoli se silnější výchozí pozicí. Můžete taky skončit v jakémsi meziprostoru, říkejme mu třeba „co kdyby“. Tam putují někdy maily, které nejsou hrozné, ale nemají nic navíc a nakladatel na ně může zareagovat třeba za rok, dva…tři…

Nebo…

Jste už trochu okřesaní soutěžemi, máte někde pár zářezů a pokud působíte ve fantastice (která má soutěží nejvíc) téměř určitě už jste se s nějakým nakladatelem setkali nebo máte nějaké společné známé. Pokud napíšete slušný mail a neuděláte žádnou zbytečnou chybu, pravděpodobně se text v nějakém horizontu k očím nakladatele dostane a on vám sdělí svůj verdikt.

Stručně, prosím…

„Pokud musíte v mailu nakladateli scrollovat, tak je moc dlouhý.“

Tomáš Němec, Mystery Press

Scrollováním je myšleno posouvání obrazu. Oslovení nakladatele s rukopisem má několik součástí a záleží dost na typu knihy

  • samotný mail
  • příloha rukopisu
  • průvodka rukopisu
  • dodatečné soubory – může se jednat třeba o ilustrace

Základní premisa: oslovovací mail je stručný. Ještě jednou – oslovovací mail je STRUČNÝ!!! Sdělení pro nakladatele se dá v pohodě vrazit do tří řádků. Cokoli obsáhlejšího jako synopsi, obsah apod. rozepište v průvodce k rukopisu, nervěte to do mailu. Oslovovací email má sdělit maximum informací za minimum času. Ono už z předmětu mailu příjemci docvakne, že mu zrovna nepřišla faktura za kancelářské potřeby.

Hrubý příklad:

Adresa: nakladatel@nakladatelstvi.cz

Předmět: Novák, Jan – Vražedná slanina – dokončený rukopis

Text:

Dobrý den

zasílám Vám k posouzení dokončený rukopis akčního scifi románu Vražedná slanina o rozsahu 350 NS. Jde o scifi v kulhánkovském stylu s humornými vsuvkami odehrávající se na Zemi a na Saturnu.

Ve vaší produkci v minulých letech jsou tituly Bojovné plíce a Játra zabíjí, které jsou tematicky velmi podobné mé práci.

V loňském roce mi vyšly tři povídky ve sbornících Flok, Rytíři multiverza a Povzdech.

Těším se na Vaši reakci

S pozdravem

Jan Novák

Přílohy:

Novák Jan, Vražedná slanina – průvodka

Novák Jan, Vražedná slanina – rukopis

Takový mail sděluje nakladateli vše potřebné na minimu prostoru a dává na vědomí 3 podstatné věci. Jaké?

  • Zaprvé základní téma, rozsah a skutečnost, že rukopis je ze strany autora hotový.
  • Zadruhé si autor dal práci s prozkoumáním produkce nakladatelství a neposílá akční scifi nakladateli odborných slovníků ani ženské literatury. Je z toho vidět, že nad volbou adresy nějakou dobu přemýšlel a vyvinul na svojí straně nějakou aktivitu, než ji bude chtít po druhé straně.
  • Zatřetí – autor už něco publikoval a tím pádem má nakladatel slušnou šanci, že není úplný začátečník jak řemeslem, tak přístupem – umí pracovat s termíny, jeho texty asi prochází nějakou korekcí a betačením. Zkrátka není totální vemeno, které si před měsícem přečetlo Hru o trůny a okamžitě zbastlilo něco „hrozně revolučního“. Vykašlete se v mailu na odkazy na sborníky, nakladatel si je snadno najde a stejně tak se může doptat kolegů.

Průvodka rukopisu je dokument obsahující informace o rozsahu, žánru, synopsi (stručné shrnutí celé knihy), anotaci a kontakt na autora.

Na konec vlastního rukopisu přidejte svůj kontakt – jméno, telefon, mail. Mail a rukopis se totiž mohou velmi snadno rozdělit – nakladatel si uloží jen rukopis.

Čeho se vyvarovat?

Vždycky pošlete jen normální Word dokument se základním formátováním (font Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5, odsazení začátku odstavce 0,5 cm).

Je možné, že v textu mají být vlastní obrázky a je potřeba text adekvátně naformátovat. V takovém případě klidně pošlete více verzí – samostatné obrázky, vložené do textu v pdf apod. – ale vždycky nechte jeden soubor jen se samotným textem v manipulovatelném formátu. Pdf vypadá dobře, ale nakladatel s ním nehne. Word si může snadno upravit. Takhle je to možné provést například u dětské literatury, kde obrázek reálně doplňuje text je potřeba mít možnost vidět obojí pohromadě.

NIKDY NIKDY NIKDY NEPOSÍLEJTE MAIL S NABÍDKOU HROMADNĚ DESETI NAKLADATELŮM NAJEDNOU! Je to těžce neprofesionální, oni si o tom řeknou (nepochybujte o tom) a je slušná šance, že si odstřihnete i minimální naděje na to, že se Vámi bude někdo další zabývat i v budoucnu.

Co je naopak poměrně fér?

Ano, začínající autoři si často stěžují na skutečnost, že musí dlouho čekat. Osobně považuju za naprosto fér jednání jasně v mailu stanovit reakční dobu. Tedy jak dlouho čekáte na reakci a co bude následovat při její absenci: Pokud mi na mail neodpovíte během tři měsíců, považuji rukopis za odmítnutý a nabídnu ho jinde. Stejně tak nevidím jako problém se třeba po měsíci připomenout – nakladatel s tímhle musí počítat. Pozor – není tím myšleno přímo posouzení rukopisu (ačkoli první odhad nezabere dlouho), ale prostá reakce typu Ano, mail jsme obdrželi, budeme se jím v nějakém horizontu zabývat. Nejhorší pro autora totiž není čekání, ale čekání v případě, kdy naprosto neví, co se na druhé straně děje. Připomenutím se dáváte taky najevo, že vám na rukopise nějak záleží a že jste ho nepustili zcela ze zřetele.

Proč tohle zmiňuju? Protože u nás vládne mentalita určité uťápnutosti nebo zakřiknutosti i tam, kde naprosto není na místě. Pokud máte více nezávislých signálů, že vaše psaní za něco stojí – místa v soutěži, zpětnou vazbu porotců apod. – jste pro nakladatele potenciální partner. Tak se podle toho chovejte. Nabízíte produkt, který může přinést zisk vám oběma. Není důvod svou práci strhávat, pokud víte, že jste odvedli to nejlepší, čeho jste schopni.

No votes yet.
Please wait...

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *