ČLÁNKY

O chování postav a mýtu ideálního rozhodování

„Většinu ekonomie lze shrnout ve čtyřech slovech: Lidé reagují na stimuly. Zbytek je komentář.“

Steven E. Lansburg, The Armchair Ecnomist

Už jsem se víckrát setkal s tím, že čtenáři vyčítají literárním postavám někdy podivné chování, které „přece nedává smysl“. Případně i autoři mezi sebou, pokud si dělají betačtení svých textů, vyčítají jeden druhému „tohle by ta postava nikdy neudělala“.

Pamatuji si na jednu diskusi o Harry Potterovi (ve které bylo naraženo i na postupné odhalování univerza, o kterém bude taky někdy řeč), že postavy prostě nejednaly optimálně a jejich činy a rozhodnutí měly hodně chyb a mohly být mnohem lepší.

Na tomto místě se pravděpodobně jednoznačně zastanu postav a některým čtenářům i autorům zkazím iluze: lidé se nerozhodují racionálně, nerozhodují se optimálně a nikdy se nerozhodují dokonale. A faktorů, které to ovlivňují, je víc.

Informace

Prvním bodem ovlivňujícím naše rozhodování jsou informace, respektive jejich kontinuální nedostatek a nedokonalost. Snad v žádné situaci a v žádném rozhodování nemáme naprosto dokonalé, zcela pravdivé a nezkreslené informace. Tím nemyslím, že by nás nutně chtěl někdo klamat, ale informace vždycky běží přes několik kanálů a podléhají „ruchu“. Někdo ke sdělení něco přidá, další něco opomene, jiný zdůrazní jinou věc, než jaká byla významná původně. Nic z toho nemusí být opět nutně ve zlém úmyslu a snaze nás poškodit, ale nejsme dokonalí tvorové a máme odlišné preference, které se promítají do našeho vnímání.

Jen si vzpomeňte na tichou poštu třeba ve školce. Jak se mohlo stát, že někdo na začátku řekl „lodička“ a na konci někdo pronésl „jelito“? Někdo to do ucha zahuhňal, další z legrace předal něco zcela jiného, ačkoli slovu (pravděpodobně již pozměměnému) rozuměl apod.

V kvantové fyzice existuje matematická vlastnost Heisenbergův princip neurčitosti či relace neurčitosti. Ten říká, že u elementární částice můžeme znát buď její polohu nebo hybnost a čím lépe měříme jedno, tím horší přehled máme o tom druhém. Informace stárnou v čase. A čím přesněji zjišťujeme nějakou informaci, tím více ona sama pracuje v čase a my zjišťujeme jen její minulou podobu, která ale v současnosti může být zcela odlišná. Například pokud se rozhodujeme o nákupu, než se rozmyslíme o koupi výrobku ve slevě, snížená cena může přestat platit.

Vždycky tedy pracujeme buď s aktuálními, ale do určité míry nepřesnými informacemi, nebo s přesnými, ale zastaralými.

Emoce, spontaneita a hormony

Budete s tím nesouhlasit a budete u toho hrozně prskat, ale je to do značné míry tak. Ačkoli si rádi namlouváme, že všechno promýšlíme do posledního detailu, do poslední alternativy a zvažujeme všechny faktory a okolnosti rozhodnutí, jsme do značné míry ovlivněni emocemi, okamžitým popudem nebo čimkoli jiným, co nemá s racionální úvahou vůbec co dělat.

Jen si vzpomeňte, kdy jste narazili na něco s tématem oblíbené hry, seriálu nebo knižní série a prostě jste to museli mít…nebyl proto žádný racionální důvod, věc sloužila jen tomu, aby byla někde vystavena a stala se „lapačem prachu“, jak se často říká. Tím nechci nijak hanět koupě podobných předmětů, ale je fajn si přiznat, že jde o čistě emocionální rozhodnutí.

Už se vám někdy stalo, že jste někam přišli a přestože jste měli původně v plánu něco zcela jiného, zcela jste přetočili svoje jednání například proto, že se objevil někdo, kdo se vám líbil? Jdete s kamarády někam posedět a poklábosit, ale objeví se fakt pěkná holka – třeba něčí kamarádka – no a jakmile vás pozve k sobě ke stolu, okamžitě tomu dáte přednost před původním plánem.

Tohle se dělo, děje a dít bude v nejrůznějších konfiguracích a variantách. Vzdor původním plánům, vlastní racionalitě a čemukoli dalšímu odvislému od domluvy a argumentace dáváme jednoduše přednost hormonům a emocím. Roli hraje snaha se předvést, někomu zalíbit, hec další osoby („že tohle neuděláš“) i naprosto bezdůvodné „já to prostě chci“.

 

Důvody k takovému jednání se samozřejmě prolínají a o mechanismech vlivu se dočtete prakticky v každé příručce o marketingu, obchodní psychologii, vyjednávání a dalších oborů – protože je používají dnes a denně na mnoha úrovních a platformách.

Celou touto analýzou nechci nikoho odradit od snahy pilovat jednání svých postav ad absurdum nebo schvalovat chování za každou cenu nesmyslné. Jde jen o prostou skutečnost, že nedokonalé chování je pro člověka přirozené a tím pádem uvěřitelné jak v životě, tak na papíře nebo ve filmu. Nedělejte z postav kalkulující roboty – pokud jimi být nemají. Úplně stačí, když budou zkrátka lidmi, tedy včetně těch nedokonalostí, které dělají život tak…živým.

No votes yet.
Please wait...

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *