ČLÁNKY

Pirátění v průběhu věků aneb Čiré zlo nebo odznak popularity?

„Když začal web, byl jsem hodně mrzutý, protože jsem měl tenhle názor, který byl naprosto mylný…“

Neil Gaiman

Pirátění knih je všudypřítomné, i když trochu skryté téma visící potenciálně nad jakoukoli debatou, besedou, workshopem, internetovou diskusí nebo knižním křtem. Může být občas zmíněno i hlasitěji (křtěné knize je přáno, aby si ji lidé kupovali a nestahovali z netu), ale spíše se drží v pozadí. Panuje zřejmě určitý úzus, že “pirátění je špatné, áno”, takže je vlastně zbytečně se k němu vyjadřovat, protože si všichni myslíme to samé.

Osobně jsem za více jak 15 let sledování warezové scény nejen na českém internetu zastáncem názoru, že strach z něj je naprostá pitomost a že je v mnoha ohledech totálním měřákem popularity svazků, filmů, seriálů i dalších komodit, které pod digitální pirátskou vlajkou najdete. Celkově vzato tak plně souhlasím s názory Neila Gaimana z tohoto videa.

Nový fenomén? Ale kdeže…

Mohlo by se zdát, že pirátění knih nastalo až někdy v poslední době s masivním rozvojem internetu. To je základní omyl. Už oblíbeného “otce fantasy” Tolkiena proslavily dva faktory – jeho elfové hrozně sedli hipíkům a na univerzitách byl nejčastěji kopírovaným čtivem.

V 90. letech se například PC hry snad jinak nešířily – diskety, později CDčka a kdo měl vypalovačku, byl totální King a stály se na něj fronty s pracně sehnanou prázdnou plackou.

Po roce 2000 přišla věc, která všechno hrozně usnadnila – filehostingy. Byly nevyhnutelným krokem, protože posílat velké soubory je zkrátka občas potřeba a maily vám to nevezmou. V počátcích internetového sdílení byl obrovskou bombou švýcarský Rapidshare (vznik 2006, zánik 2015). Filehostingy nebo upload servery jsou zkrátka úložné prostory cizím disku, sloužící ke sdílení právě velkých souborů. Nejznámějším tuzemským je bezpochyby Ulož.to, ale existují jich ovšem desítky, stejně jako fór na sdílení souborů.

Usnadnění a rozšíření

Před vznikem hostingů a warez webů kolovalo po mailech nebo jinak jenom něco. Většíno rozšíření se zkrátka dostalo jen těm největším peckám. Dodnes si pamatuju, jak jsme u kamaráda dávali dohromady amatérský překlad (byl lepší než pozdější knižní) Harryho Pottera a Fénixova řádu, který byl rozdělený asi na osm částí. Mimochodem pirátské kopírování se v případě knih Neila Gaimana týkalo nejvíce Ruska, protože ruský překlad neexistoval.

Když se časem dostaly i skenery na cenově přijatelnou úroveň a přestaly být zbožím výlučně firemním, začalo více nadšenců knihy skenovat. Ke slovu přišly technologie na rozpoznávání znaků OCR (Optical Character Recognition – optické rozpoznávání znaků) a poměrně jednoduchá cesta ke svazkům na netu byla vlastně otevřená.

Možná namítnete – a je to pochopitelné – že je přeci si knížku koupit než ji někde pracně sjíždět a že výsledek musí být hrozná matlanina. Technicky máte pravdu, první kousky byly opravdu dost šílené. Jenže když si s těmi nástroji člověk trochu pohrál, tak byl výsledek zcela identický s oficiálně vydaným ebookem a většina kroků je automatická. Na adekvátním typu skenru trvá získání hrubého materiálu (obvykle TIFF obrázky) průměrně tlusté knihy (cca 300 stran) zhruba půl hodiny. Pak už to přežvejká čtecí program a soubor je exportován. 

Lidový soud a postupné vymírání

Tohle všechno jsou ale jen celkem okrajové technikálie. Slouží ovšem k upozornění na skutečnost, že kopírování tu bylo vždycky, jen se měnily nástroje a postup technologie ho přirozeně usnadnil.

Co je myšleno lidovým soudem? Že digitální populace posuzuje knihy a že tu platí úplně stejné zákonitosti jako na normálním trhu. Warez akorát poskytuje lidem mnohem větší možnosti rozhodování se. Chování a osud svazků na webech je přitom zcela identický s čímkoli, kde funguje přirozená nabídka a poptávka a nikdo nedohlíží.

 Moderátoři zakládají podle své úvahy a preferencí seznamy titulů. Jednotliví uživatelé pod tyto seznamy přidávají zase jejich preference, které jsou postupně zaneseny do samotného seznamu.

V závislosti na dosavadní popularitě autora a dostupnosti se svazek objevuje v seznamu i tématu konkrétního autora. Čím populárnější autor, tím více verzí a tím dříve jsou k dispozici. Debutanti a antologie se objevují jen sporadicky, pokud se s nimi chce někdo zabývat. Kotleta se objevuje obvykle ještě před křtem, Landie se zjevila velmi nenápadně dlouhé měsíce po vydání, zřejmě jen díky existenci ebooku. Ydris ani Krev nejmocnějších nejsou na Ulož.to dodnes.

Je důležité si u warezu uvědomit jednu důležitou technickou skutečnost – soubory nevydrží věčně. Většina hostingů má v pravidlech použití zaneseno, že soubory, které nikdo nestáhl po určitý čas (zpravidla 60 – 90 dní) jsou automaticky mazány. Z toho vyplývá, že pokud není konkrétní téma konkrétním uploaderem nebo uploadery udržováno, po čase mizí aktivní linky a od moderátorů – kteří celý prostor v nějaké frekvenci kontrolují –  se tam, kde byl ještě před dvěma měsíci odkaz, objeví pouze oznámení „mrtvé linky odstraněny.

Warez weby nejsou nikým řízené, jediné, co admini kontrolují, je slušnost chování, nepřítomnost virů v souborech (někdy), správnost popisu tématu, souboru a občas konkrétní sekce projedou a promažou od balastu. Warez je zcela volným trhem bez jakýchkoli regulací. Tím pádem je jedinou zárukou trvání souboru jeho společenská oblíbenost, tedy přirozená poptávka uživatelů poptávka.

Pokud je autor oblíbený, pak se může stát, že téma má svého “strážce”, který si soubory někde drží a v případě potřeby provede “reupload”, tedy nahraje je znova, případně na jiný hosting. Uživatelé fóra aktivní v těchto činnostech tím samozřejmě získávají sociální status a stávají se autoritou, protože jejich práce je kvalitní a jejich názor žádán. Takového Kevina Mitnicka si také firmy najímají jako konzultanta a bezpečnostního experta.

Z toho všeho plyne další prostá skutečnost: oblibu či aktuálnost si tu nemůžete koupit ani vyřvat. Pokud o svazek není mezi lidmi zájem, na internet se obvykle ani nedostane. I pokud ano, linky za nějakou dobu zmizí, protože dotyčný soubor zkrátka nikoho nezaujal.

Živoucí produkce X hřbitov povídek a antologií

Teď se hodí takové malé srovnání: Žamboch, Kotleta, Fabián, Pratchett, Jordan, Sanderson, Goodkind, Kotouč a mnoho dalších. Jejich knihy vychází, prodávají se…a jejich témata jsou udržována v perfektní podobě a všechny svazky včetně starších jsou dostupné ve více formátech. Když vyjde nový díl, obvykle to znamená i reupload starších kusů. A stejně jako na sebe autor výrazněji upozorní až například čtvrtou knihou a ta dostane ve známost i knihy předchozí, stejně tak se díky svazku, který opravdu prorazil, může na webu objevit i předchozí bibliografie. Jednoduše proto, že lidi o ni projevili zájem na základě pozdějšího svazku.

Na druhé straně: Nováková, Linc, Slováková, Bronec, Třepáč a mnoho dalších tuzemských autorů a autorek. Ani ťuk.

V zásadě vnímám dva faktory, díky kterým se kniha nedostane nikdy na web: autor nevzbudil výraznější pozornost mimo svou literární komunitu a romány píše dlouho, vydává tedy sporadicky. Není proto divu, že je warez odbytištěm hlavně pro zahraniční autory, kteří publikují vytrvale, kontinuálně a mají tím pádem rozsáhlou bibliografii, o kterou mají pak čeští čtenáři zájem po dlouhá léta.

Antologie tu nehledejte. Občas vykoukne něco jako Ve stínu říše nebo pár starých Mloků, ale to je všechno a i tyhle většinou za chvíli zmizí. Prim hrají rozsáhlé celky (Meč Pravdy, Malaz, DragonLance, Agent JFK, Zeměplocha…) a autoři pravidelní – viz jména na začátku.  

Pirátění “škodí”…

Autoři, nakladatelé a další budou přirozeně pořád mluvit o “ztrátě prodejů v důsledku ilegálního sdílení”. Nepopírám, že se svazky mohou špatně prodávat. Ale jsem velmi skepticky k přímé souvislosti toho faktu s jejich nasdílením. Tento akt znamená pouze jedno: někomu to stálo za práci a námahu se s tím srát od začátku do konce, protože očekával, že na to lidi zareagujou a pochválí ho. Stejné, jako když na instagram postujete fotky a očekáváte srdíčka a na Facebooku lajky.

Druhý důvod, proč je obviňování pirátů za domnělý úpadek trhu z mého pohledu pitomost,  je prostá skutečnost, že papírové knihy pořád dominují jako formát, i když už bylo Xkrát prohlášeno, že skončí a vytlačí je čtečky. E-knihy dle poslední zprávy o knižním trhu mírně posilují, ale řádově o jednotky procent. A vydání papírové knihy neznamená automaticky existenci ebooku. Přítomnost konverzních prográmků ve spojení s digitalizovanou papírovou knihou tak doplňuje podle potřeby e-knihy tam, kde je nikdo oficiálně nevytvořil.

Zájem, koupě, jednoduchost

Pak je tu ještě faktor generační, kterého jsem si za dlouhá léta všiml. Je pochopitelné, že například student, který si na brigádě vydělá pár kaček, půjde za ty peníze radši s kamarády na pivo, než aby si koupil knihu. Jenže když ten člověk začne pracovat a vydělávat nějaké normální peníze, investuje taky do svého oblíbeného autora – i do toho, se kterým se seznámil díky warezu. Takže opět Gaiman: “Je to jen jiná forma toho samého, co vždycky. Lidi si půjčujou knihy, lidi si doporučují knihy.”

Důvodem, proč si lidi nekoupí vaši knihu, nikdy není to, že ji našli zdarma na netu. Lidi jsou v zásadě líní tvorové a koupě je pro ně jednoduchá, pokud už vědí, do čeho jdou a mají na to peníze. Warez dává spoustě z nich stejnou možnost na plné otestování zboží, jako když si koupí pračku nebo mixér a mají zákonnou dobu, ve které mohou odstoupit od koupě, vrátit zboží prodejci a nechat si vrátit peníze.  

Bezpochyby existují i ti, kteří si knihu stejně nekoupí, i když se jim bude líbit. Netuším, jaký je jich podíl a nikdy to nezjistíme. Ale podělím se s vámi o několik čísel, některá z nich zaujala i mou maličkost. Průměrný náklad tuzemké fantasy je cca 600 – 1000 svazků. Ydris s nákladem kolem 2500 kusů byl raritou, protože kluci vybrali asi pětinásobek toho, co chtěli. Na warezová fóra chodí denně tisíce lidí. Maximum nejmenovaného největšího u nás bylo něco přes 72 000 za den, průměrně je to cca 20 000 uživatelů. A to není jediný web, existují i speciálky jen pro knihy, takže toho možného obecenstva bude ještě o něco víc. Jen pro srovnání, průměrná denní návštěvnost Databáze knih je 80 000 uživatelů.

Samozřejmě, že ne všichni jdou po knihách. Vzhledem k tomu, že v těchto vodách lze najít všechno od kreslících programů po “incestní” lesbické porno, tvoří takový web obrovský prvotní trychtýř poptávky, kde se sejdou všechny cílovky a všechny „persony“, tedy u markéťáků tak oblíbené vzorky zákazníků. A pokud tady uživatel najde, co hledá, je to pro něj známka popularity sdíleného předmětu – někdo měl důvod se s tím patlat. Často se setkávám právě s názorem, že z těch všech lidí, co si knihu stáhnou odněkud z netu, si ji koupí jen malá část. To je určitě pravda, jenže i ta „malá část“ je v tomhle případě velmi snadno několik tisíc lidí, která se vydělila z obrovské masy prvotního záběru.

Roky to samé…a zánik stále nikde

Někdy v tomto roce jsem viděl na DVTV rozhovor o hrozícím hladomoru a potravinové neudržitelnosti civilizace v případě, že nezměníme svoje preference. Stejně tak každý rok už někdy od puberty slýchám, že pirátění hudby, filmů, seriálů i knih zaručeně do roka nebo podobného horizontu položí konkrétní průmysl…

…no slýchám to už přes 15 let a zatím kde nic tu nic. Filmy se vesele točí dál, hudba se nahrává, knihy se publikují a hry vydávají. Ano, technologie změnily průmysl. Hry mají platformy pro online nákupy a přímou distribuci bez prostředníků (Steam, GOG), na Spotify si za nějakých 150 Kč měsíčně můžete pustit skoro cokoli. Obchod Google Play pokrývá většinu formátů včetně knih a filmů a seriály mají vlastní služby. Knihy u nás mají aplikaci Bookport, ve které je ale jen několik nakladatelů. Princip je pořád stejný – lidé vítají pohodlný způsob nákupu a ocení kvalitu.

Shrnutí:

V mém oblíbeném románu Modrá sféra bylo velice trefné shrnutí základního problému boje s hackery: „Jsou jen dvě cesty, jak se zbavit hackerů. Ta první je zbavit se počítačů. Ta druhá je dát nám přístup k VŠEM informacím. Dokud nebude jedna z těchto podmínek splněná, nehne se ani jedna ze stran ani o krok.“

Warez tu byl, je a bude, dokud to budou technologie dovolovat. Lidé si našli cestu už v momentě, kdy se objevily kopírky a každá další technologie se časem nevyhnutelně projevila i tady.

Úsudek o situaci si musí udělat každý sám, ale je na místě otevřená mysl a ochota přehodnotit postoje, nota bene pokud vycházely například jen z velmi útržkovitých znalostí prostředí.

Takže se pro dnešek rozloučím cca do čtveřice tak, jak se rozloučil autor Nikdykde: „Dalo mi to zcela nový náhled na copyright a na to, co web dělá. Protože největší věc, kterou web dělá, je, že dovoluje lidem slyšet věci, číst věci a vidět věci, které by jinak nikdy neviděli. A to je v zásadě neskutečně dobrá věc.“

No votes yet.
Please wait...

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *